The Worm

Červí klasika se opět dere na naše počítače. Jde však už o tolik obehrané téma, že si kladu otázku, co nového nám mohou tyto hry nabídnout. To, jestli je The Worm přináší něco, co malinko tuchnoucí vody tohoto žánru poněkud osvěží, se dozvíte v recenzi.

Ach bože, zase ten červ (had), pomyslí si mnoho lidí, když si přečte název dnešní hry. Hra, kterou už dlouho můžete hrát i na těch nejjednodušších mobilních telefonech, už snad nemá na počítačích co nabídnout. Opravdu už snad není jiný žánr, který by stále nabízel totéž, aniž by nějak výrazně pokročil ve zpracování. Bohužel, to není zrovna pochvala. Ono totiž není už moc lidí, kteří by si zapínali počítač, aby si zahráli „toho hada.“ A upřímně řečeno mám pocit, že jich nepřibude ani kvůli The Worm. Jedná se totiž o dalšího člena hadího klanu, který přesně potvrzuje má slova.

Vše vám začne docházet po minutě hraní. The Worm se totiž odehrává na jedné jediné herní obrazovce, která je ještě navíc zpracována takovým způsobem, že se hodí pro cokoliv jiné, než pro The Worm. Aby bylo jasné, o čem mluvím. Váš had je pouhá bílá čára, jakou znáte ze své Nokie v černém provedení. Dobře, řekněme, že by se tohle dalo odpustit. Ale to, že se na podkladu, po němž se had pohybuje, objevují bílá oblaka je chuťovka, kterou si autoři mohli klidně odpustit. Princip hry už byl tisíckrát omletý, nebudu tedy nosit dříví do lesa. Jen podotknu, že v The Worm se vyskytují dva druhy předmětů, které může váš červ sežrat. Jedny ho zabijí (ale nebojte se, nemusíte rozlišovat mezi červenou muchomůrkou a zelenou, ani jedna z nich vašemu červíkovi žaludeční problémy nezpůsobí; zabije vás pouze sežrání lebky) a druhé jej prodlouží.

Samozřejmě, že jakýkoli náraz do stěny nebo překážky má za následek úmrtí hada, máte však tři životy, takže když jeden ztratíte, nic tak hrozného se neděje, pokud ztratíte i ten poslední, zapíšete se do tabulky nejlepších hráčů a hra tím pro vás končí. V The Worm si ale můžete zahrát ještě s někým, což už nesmrdí takovou nudou. Můžete využít dvou možností. Logicky- buď budete hrát spolu a spolupodílet se tak přátelský na vyžírání herní obrazovky, nebo budete hrát proti sobě. Zní to sice lépe, než singleplayer, ale znám spoustu lepších her, které si v užijete lépe v obou módech. A když už byste chtěli hrát hada, zkuste třeba Green Snake. Dodat zbývá, že si můžete vytvořit vlastní úroveň. Popis, jak to udělat se nachází v přiloženém dokumentu, který stáhnete s hrou. Ale kdo si bude do The Worm dělat vlastní úrovně, to už musí být fanoušek jako hrom…

Myslím, že zpracování hry ani nemusím nijak rozebírat. Leccos jsem už naznačil výše. Zoufalá grafika, jež by možná nadchla na 386 nás dnes už nejenom že nepotěší, ale spíše rozesmutní, že se ještě s něčím takovým můžeme v 21. století setkat. Totéž platí i o zvukové stránce, neboť zvuky alá Prince of Persia mají sice v této hře své kouzlo, to však poněkud vyprchá, když jej autoři použijí i nyní. Škoda. Jak si můžete sami vyzkoušet, The Worm nám nic nového nepřináší. Spíše nám zase zmenšil naivní iluzi, že tenhle žánr by kdy mohl ještě sám sebe pozvednout. Jako památka v Národním technickém muzeu by se možná The Worm uchytil, na vašich počítačích to nepředpokládám.