Invader

Dnes vám přinášíme další hru z řady těch, ve kterých se postavíte do otevřeného souboje s mimozemšťany, kteří chtějí zničit naši planetu. Jejich prvním cílem jste však vy…

Oblíbené téma autorů free her je tu s plnou parádou zpět. To „s plnou parádou“ nesmíte však brát až tolik vážně. Hned vám vysvětlím proč. Už jsem mnohokrát vysvětloval, proč se mi moc nezamlouvá neustále kopírovaní jednoho tématu do nových her. Tím pádem se totiž ty hry už tak novými nazvat nedají. Kdyby alespoň autoři, kteří už se rozhodli vzít si námět od jinud měli alespoň tolik slušnosti nebo invence a pokusili se změnit trochu průběh hry, její grafiku, kdyby posunuli technický vývoj kupředu. Neříkám, že tomu tak není, většinou se to děje, což je velmi dobře. Ale pokud se podíváme na hry právě tohoto typu, kdy na vás z výšky nalétávají gigantické eskadry nepřátelských šiků a vy, osamoceny, je musíte sestřelovat- všimněte si, že pro většinu z nich platí, že jejich vývoj ustrnul někdy před dvaadvaceti lety, což tedy určitě není pro počítačové hry lichotivá bilance.

Jestli teď někdo z vás kroutí hlavou a říká si, že jsem blázen, který neví, o čem mluví, ukážu vám důkaz. Hra Invader, jež dnes recenzuji, vznikla roku 1998. Je to už tedy pět let, ale vývoj jde rychle kupředu a už i před pěti lety, dle mého názoru, mohla hry vypadat jinak, než jako vytažená z archivu Národního technického muzea. No nic, podívejme se na hru poněkud podrobněji. Jak je zvykem, vše je viděno ve 2D, vy jste jakési pohyblivé dělo dole, nad sebou máte tři štíty. A právě nad těmito štíty jsou nepřátelské hordy. Ty se pomalu pohybují z jedné strany na druhou a pokaždé, když dojdou k jedné straně, o něco klesnou níže. S přibývajícím časem se pohybují rychleji. Vy tedy nebudete prkenně čekat, co se bude dít, ale chopíte se ovládání- šipky doprava a doleva, jimiž zajišťujete pohyb, a mezerníku pro střelu a začnete se snažit likvidovat nepřátele. Stejně jako vy nebudete trpně čekat, nebudou ani nepřátelé s veselým úsměvem na tváři čekat, až jim tu tvář proměníte svým laserem do podoby neidentifikovatelné kaše, ale budou také střílet.

Nic se nemění na tom, že každá střela, jež dopadne na štít v něm zanechá ránu, takže později se budete muset třeba i obejít bez štítů. Důležité je také vědět, že čím jsou nepřátelé níže, tím se zvyšuje kadence jejich střelby. Musíte si tedy dát velký pozor, aby se jich dolů nedostalo tak příliš moc.Nad nepřáteli se občas prožene takový červený létající talíř, který navíc houká, abyste si ho opravdu všimli. Ten když se vám podaří sestřelit, získáte bodovou prémii v hodnotě sta bodů. To je bohužel asi tak všechno k hratelnosti, čili, jak vidíte, hra příliš inovací nepřináší. Respektive, nepřináší žádnou.

Když si teď říkám, že bych měl napsat něco o hratelnosti, je mi trošku líto, že se musím opět opakovat. Grafika je zastaralá až běda. Takové grafické výkony už podávaly počítače v osmdesátých letech minulého století a pomalu se za to rděly. Co víc dodat. Zvuky hry obstarávají jen to nejnutnější, tedy střelbu a onen houkající talíř. Nečekejte tedy žádnou lahodu pro vaše uši. Když se na hru podíváte kolem a kolem a zhodnotíte si, že takových her, jakou je Invader, jste už hráli desítky, že nepřináší nic nového, že je stereotypní až běda a že vás může akorát rozčarovat, nevidím mnoho důvodů, proč ji hrát.