Tales of Laputa

Co napsat o Tales of Laputa? Máte rádi barevné orgie, jednoduché hraní, velmi přátelský svět a relaxační hru? Pak je to hra pro vás.

Než začnu popisovat svět Tales of Laputa, je třeba uvést jedno varování. Pokud spadáte do skupiny hráčů, kteří od hry očekávají nějakou výzvu, rovnou se u nás mrkněte po jiné recenzi a hře, protože Tales of Laputa nejsou vůbec pro vás. Hra totiž sleduje moderní trend ulehčené hry, kdy už netrpíte tím, že se vám něco nedaří nebo nemůžete přijít problému na kloub, abyste poté ve slastných chvílích vítězství pohlédli do zrcadla a řekli si „zvládl jsem to“. V Tales of Laputa totiž jde naprosto všechno a skoro vždy napoprvé. Což ale neznamená, že tu máme špatnou hru, pouze je pro určitou skupinu hráčů/hráček.

Kam jsem se to dostal?
Tales of Laputa je od vydavatelů her jako PockieNinja, Pockie Pirates, což už svědčí o druhu hry, která se mi dostala pod ruku. Svět, ve kterém se ocitáte, se jmenuje City of Sky a kromě naprosto pohádkového ztvárnění se v něm nic moc neděje, až v momentu, kdy se do něho dostanou jacísi zlosynové. Příběh je plytký, ale vlastně nedůležitý. Něco více se dozvíte během mluvení s NPC postavami, ale osobně jsem toho moc nevysledoval.

Na samotném začátku máte výběr ze základních postav, např. bojovník, kouzelník, magič apod. Všichni mají své přednosti, schopnosti, speciální předměty, ale to je až tak do půlky hry zcela nedůležité. Proč?

Většinu času budete pobíhat od jedné NPC postavy k další, dostávat různé úkoly, tu a tam projdete soubojem s nepřáteli, získáte svůj první pet, mount, a to prosím pěkně bez jakékoliv výzvy. Až do takové úrovně 35 se ani nedá umřít. Tady už člověk začne chápat, na které hráče hra směřuje. Většinu času jsem místo zkoumání vlastností jenom odklikával jejich vylepšování, montoval na hrdinu nové a nové předměty a staral se o sledování světa kolem sebe a o občasnou rozpravu s ostatními hráči. Až o pár hodin později se vám otevře koloseum a oblasti světa, kde už jde o „kejhák“ a vy musíte správně zkombinovat útoky a komba, přičemž se ale stále nejedná o příliš vysokou obtížnost. I samotní bossové jsou mnohdy k smíchu.

Tak co je na tom super?
Pro mě osobně nic moc, ale pro hráče, kteří si jdou do hry vysloveně odpočinout, prozkoumat pestrobarevný svět a jsou opravdu nadšení z každé nové věci a předmětu, který získají, pak skoro celá hra. Samotná roztomilost a vzhled vašich osobních a NPC postav a jednoduché ovládání, kdy stačí kliknout na jméno nebo název nepřítele či postavy, které vás k nim dopraví ze hry, přináší naprostou uvolněnost, bez jakéhokoliv náznaku stresu. Při vytváření skupin až pěti stejně smýšlejících hráčů se hráč může donekonečna bavit o nepodstatných věcech, měnit si zkušenosti a zažívat skoro až pohádková dobrodružství.

Celkově vzato by tu byla potřeba dvě hodnocení, jelikož právě cílové skupiny hráčů buď hru budou milovat, nebo vysloveně nenávidět. Někdy mě až překvapují hodnocení ve světě, která dosahují i 9/10. Nejspíše je to i díky bohaté sbírce předmětů, nabídce 300 různorodých monster a pohádkovému prostředí, ale i jako recenzent nemohu hodnotit více.