Wyvern

Nejprve bych rád napsal něco samotných textových MUDech, protože většina z vás pravděpodobně vůbec nebude vědět, o čem že to vlastně mluvím. Jedná se o předchůdce MMORPG (Massive Multiplayer Online Role Playing Game) her, které běží jen v textovém režimu a komunikace mezi hráči a serverem probíhá zpravidla přes telnet. Samotné hraní, zjednodušeně řečeno, probíhá tak, že vám hra vždy sdělí jednoduchý popis místa, na kterém se zrovna nacházíte a vy pomocí příkazů vykonáváte různé činnosti – například bližší zkoumání některých objektů, boj, používání předmětů, přesun do další lokace a podobně. Jednalo se o hry velice zábavné a propracované, ovšem vždy se jednalo tak trochu o herní underground, protože ne každý je schopný naučit se tyhle hry ovládat, případně nemá dostatek představivosti (to je dnes mezi počítačovými hráči hlavním nedostatkem), a i když předpoklady pro hraní MUDů má, prostě a jednoduše nemusí být RPG pozitivní, a tak ho MUDy nebaví. Já jsem si s MUDy užil pár hezkých chvil (konkrétně s Multi Users on Middle Earth), ovšem také je již nehraji, neboť prostě nemám dost času na to, abych do hry opravdu pronikl a něco v ní dokázal.

Nyní ale zpět k Wyvern. To se tak několik pánů vývojářů rozhodlo, že udělá grafický mud. Takových již existuje spousta, jedná se vlastně o kořeny novodobých MMO her, a jeden z prvních známých je například proslulá Ultima Online. Ta výjimečnost Wyvern MUDu ale spočívá v tom, že má k textovým MUDům (na rozdíl od většiny MMORPG) velmi blízko. A tak i když se pochybujete na grafické mapě a dost věcí si můžete naklikat(případně pro ně existuje jednoduchá klávesová zkratka), bez psaní do konzole/čtení z konzole se prostě neobejdete. Stejně tak se tvůrci snaží zachovat co největší míru „roleplayingu“, což se pro nováčky vyznačuje především tím, že na internetu nenajdete mimo oficiální stránky (kde jsou informace již trochu zastaralé) téměř žádné rady do hry, řešení questů a podobně, všechny informace, které potřebujete, najdete nějakým způsobem ve hře – například ve formě Wyvern Times (herní noviny), pokecem s herními postavami, v dobře propracovaném tutoriálu, anebo například od jiných hráčů – existuje tu dokonce tzv. teachers guild, kam se mohou přihlásit zkušenější hráči, kteří chtějí nováčkům pomáhat. Ovšem nečekejte, že vám hráči budou radit, jak vyřešit nějaký quest. Takovéto rady jsou totiž proti pravidlům hry, což zaručuje, že, na rozdíl od jiných her, ke kterým existuje na internetu spousta fan stránek s návody, plnění herních úkolů je opravdu výzva. Na druhou stranu, dokud vaše otázky nejsou proti pravidlům hry (což není nic kromě questů), vždycky se najde minimálně jeden (spíš více) hráčů, kteří vám ochotně poradí, a kolektiv z Wyvern je jistě nejlepší, se kterým jsem se v MMO hrách setkal (nehledě na to, že při sledování in-game chatu jsem se občas válel po zemi smíchy :-).

Co se týče samotného hraní, existuje několik povolání, ovšem daleko důležitější je zde volba rasy. Těch existuje relativně velká škála a velmi se od sebe liší. Jako příklad uvedu Nagy, které se dovedou převtělovat do různých forem plazů, ovšem samy mají různé postihy – nedovedou například používat různé druhy brnění a mají omezené magické schopnosti. Nebudu zde popisovat ostatní postavy, jde mi o zdůraznění faktu, že z kamenného obra kouzelníka neuděláte, stejně jako z víly neuděláte dobrodruha. Samotné vyvíjení postav funguje následujícím způsobem – za zabíjení potvor dostáváte zkušenosti, když máte dostatek zkušeností, postoupíte na další level (v případě že mezitím zemřete, nějaké zkušenosti se vám odečtou) a dostanete nějaké skillpointy. Za ně si můžete u rozličných trenérů vylepšit některé vlastnosti, což ovšem něco stojí. Je na vás pro jaké schopnosti se rozhodnete, každá postava se může trénovat jakoukoliv schopnost, ovšem jak jsem již naznačil, některé rasy prostě schopnost nemusí umět využít. Vybrat si můžete z poměrně široké škály bojových i nebojových skillů, z bojových uvedu například dodging (uhýbání v boji) a axe skill (umění ovládat sekery), z nebojových blacksmith (odhadování zbraní a brnění – například stupeň poškození, množství způsobeného zranění apod.) či spirit travelling (částečně bojová schopnost, snižuje množství zkušeností, které vám budou odečteny když zemřete).

Velmi důležitý aspekt u MMO her je také propracovanost herního světa. I ten je další velkou výhodou hry – je velmi rozlehlý a přitom nerůznorodý, najdete v něm místa jak pro nováčky, tak pro zkušené kobkaře. Pohyb po světě probíhá na tzv. world map, která není tak detailní(respektive graficky je detailní dost.. však víte co myslím), a ze které se dostáváte do samotných měst, dungeonů a jiných lokací. Ty jsou zpravidla hezky a nápaditě graficky zpracované a bývají často tak rozlehlé, že se v některých dá docela dobře i ztratit. To ovšem rozhodně není na škodu, protože v celé hře jsem nenarazil na jediné hluché místo (nepočítám-li dungeony, které těsně přede mnou někdo vybílil) a občas jsem se nestačil divit, když jsem se čirou náhodou z nějaké skrz naskrz prochozené lokace dostal na úplně nové místo do té doby neznámé, které skýtalo spoustu dalších možností k vybití násilnických choutek.

Možná si říkáte co že jsem myslel tou spoustou možností, vyhlazování populace orků přece nemůže být taková zábava.. Inu, většinou to zábava je, ovšem pochopitelně to není náplň hraní, která by vám vydržela dlouho. Ve hře je ale strašná spousta věcí, které naprosto vybočují z obyčejného dungeonového stereotypu. Pokud si chcete zabojovat, není nic zábavnějšího, než jít do nestabilního trpasličího dolu, kde se hned za vašimi zády tunel opět zasypává, a pokud budete mít štěstí, možná vykopete i pár pěkných drahokamů (pokud ne, vykopete nějakou obří šupinatou potvoru) . Pokud vám jde spíše o ty drahokamy, můžete si raději vybrat nějaký stabilnější důl, obývaný jen pár duchy, a zásobený spoustou valounů, čekajících jen na váš krumpáč (hra vás dokonce neochudí ani o jízdu v důlních vozících!). Pokud potřebujete jídlo, můžete si jít zarybařit – nesmíte však zapomenout na koupi prutu a povolení ke vstupu na jezero. I tady bývá legrace, nejednou se vám stane, že vylovíte něco většího, co bude potřebovat dorazit něčím trochu jiným, než je váš prut. Mimochodem moje úplně první herní zkušeností po opuštění „training area“ (tutoriál) byl jeden starý dům, u kterého byla cedule „Umírání tady není chyba. Je to vymoženost.“ . Řekl jsem si, že budu opatrný a jen to tak obhlédnu. Ovšem jakmile jsem si stoupl k posteli, najednou jsem (ve hře) usnul, v noční můře se zmenšil na velikost brouka a jal se na obří posteli vymlacovat bubáky a jinou havěť. Vyvázl jsem ve zdraví, přesto však na tuto zkušenost nezapomenu (ačkoliv v zemi víl se mi nedávno stalo to samé s tím rozdílem, že jsem chodil obří trávou a utíkal před stonožkou :-D). Ještě bych rád upozornil na pár perliček – například že ve hře můžete rozfofrovat peníze na výherním automatu, anebo si s jiným hráčem zahrát šachy.

Se snad ještě šílenějšími nápady se setkáte v questech. Tedy, kromě toho, že i klasické herní úkoly bývají vcelku zajímavé (například zachraňování ztracené kočky, anebo bránění mlynáře před záhadnými malými potvůrkami, které si říkají Brownies) , se ve hře setkáte i s pár questy vskutku nezvyklými. Kromě jednoho seznamovacího, ve kterém máte za úkol roznášet poštu po celém kontinentu jsem jako na první speciální quest narazil na Sokoban Tower. Moudrým již určitě svitlo – Sokoban Tower je věž o zhruba devadesáti patrech, kde každé patro je jednou úrovní v této slavné logické hře, Sokobanu. Objekty tlačíte na místo s vaším hrdinou a jediné, co se oproti normální hře změní je to, že nemůžete chodit diagonálně. Za každý level až do padesáté úrovně mimochodem dostáváte jeden „quest point“. To ovšem nic není, tahle hříčka totiž původní hru upravuje jen minimálně. V jednom z questů je vaším úkolem projít rozsáhlý labyrint, ve kterém je kromě spousty potvor i dost logických i nelogických úkolů, a v tomhle labyrintu jsem již žasnul, co všechno se dá v herním enginu udělat (ovšem nejspíše jsem nestačil prozkoumat všechno, neboť jsem byl na velmi nízkém levelu a záhy jsem umřel). To ale stále celkem nic neznamená, žádný větší zásah do herního enginu v těchto dvou questech nezaznamenáte. To, u čeho jsem se po jeho objevení pět minut v kuse chlámal (a záhy několik hodin zběsile bušil do klávesnice) je úkol Kiz's side scroller. Ano, angličtináři, čtete dobře – tohle je totiž normální plošinovka. Na první pohled působí trochu zvláštně, neboť pohyb vašeho hrdiny probíhá stejně jako v normálním hraní po jednotlivých blocích, ale po chvíli se do toho vžijete a zjistíte, že Kiz's side scroller sice je tak zábavný, jak jste očekávali, ovšem rozhodně není tak jednoduchý. Mně se nepodařilo dostat přes třetí level. Na druhou stranu i přes jeho vysokou obtížnost je úžasný v tom, že v něm nepotkáte žádná monstra, a tak dává prostor i hráčům na velmi nízkém levelu (ovšem vyplatí se umět alespoň základní léčivé kouzlo, neboť stále tu můžete spadnout do lávy).

Tím jsem nejspíše vyčerpal všechny zajímavosti o této hře, musím však ještě upozornit na dvě věci. Za prvé – tohle není tradiční MMORPG, tahle hra je místy opravdu složitá a chvíli trvá, než se zaběhnete. To druhé upozornění se týká vašich jazykových schopností – je nutné umět na nějaké úrovni anglicky, abyste se dorozuměli s ostatními hráči a vůbec měli tu možnost porozumět tutoriálu (a nikomu nedoporučuji jej přeskakovat).